Od pohanského slunovratu po křesťanské Vánoce aneb Slunce a betlémy v Betlémské kapli 2016

Výstava v roce 2016 ukázala prastaré kořeny vánočních svátků, které sahají až k oslavám zimního slunovratu. Ty byly pro staré Slovany i Kelty velice významným obdobím. Po dlouhém hledání jsme dospěli k názvu.

Výstava byla otevřena: od 24.11.2016 do 3.1.2017.

Místo konání: Podzemí prostory Betlémské kaple na Betlémském náměstí v centru Prahy(mapa).Podívejte se, jak se k nám dostat

Obrázky z výstavy z roku 2015 najdete na našich facebookových stránkách.

Průvodní text k výstavě

České Vánoce mají v kontextu evropských a světových oslav narození Ježíše Krista své neopakovatelné a výjimečné místo. Jsou křesťanské, ale mají zároveň nesmírný půvab lidové bezprostřednosti, humoru i pověrečných magií a věšteb, které si lidé po staletí předávali od dob pohanských až do doby současné.

Na všech našich předešlých vánočních výstavách bylo vystaveno něco, co mělo svůj původ v dobách hluboko předkřesťanských. Proto bychom se rádi na letošní výstavě částečně vrátili do dob, kdy byl největším svátkem zimní slunovrat. Ukážeme, jak již v dávných dobách lidé dokázali určit termín zimního slunovratu, který pro ně představoval velký svátek slunce. Slunce v tento den přestalo konečně zkracovat svou pouť po obloze a doba světlého dne se tak začala opět prodlužovat. V některých tradicích bývá tento čas oslavován také jako začátek nového roku.

Římané oslavovali boha Saturna a tento svátek nazývali Saturnálie. Staří Slované měli pro totéž období výraz Božice. Uctívali při něm Svagora, boha nebeského světla, jeho syna Dažboga neboli Božice, boha slunce, který se každého

25. prosince znovu rodí se svítáním, a Svarožice, boha ohně. Keltové pro tuto přelomovou dobu používali výraz Yule. Uctívali boha Dagda a bohyni Brigid.

Se zimním slunovratem se pojily některé konkrétní obřady a zvyky:

• Zapalování velkých ohňů, jež symbolizovaly ochranu; lidé kolem nich seděli celou noc. Jistým reziduem

může být naše současné zapalování adventních i vánočních svící.

• Donášení zelených ratolestí do příbytků. Mělo jít o symbol znovu se rodícího života. Zřejmě se jednalo o

jmelí, cesmínu či jiné stálezelené rostliny. V těchto praktikách snad můžeme tušit i vzdálený původ pozdějšího

užívání stálezených ratolestí na artefakty jako vrkoč, „svět“, „zahrádka“, třesolka a ježek, či hypotetický

předobraz obecně rozšířeného vánočního stromečku a adventního věnce.

• Pořádání hostin. Velké množství potravin vyjadřovalo hojnost, stejně jako příslovečné „zlaté prasátko“, do

něhož se ovšem promítala i solární symbolika, stejně jako do kolednického polazu.

• Pálení vonných látek – vykuřování obydlí bylinami; dnes se pálí purpura a františky.

• Věštby – rozkrajování jablka a mnoho dalších obřadů.

• Pálení vánočního polena.

• Obdarovávání.

• Magické věštění budoucí úrody, prosperity a zdraví rodiny a všeobecně budoucnosti.

• Tvorba rituálního pečiva, snad praobraz dnešních vánoček a cukroví.

• Koledování. To mělo magický smysl – koledníci nejen přáli, ale podle dobových představ přinášeli štěstí a

zdraví. Za to byli obdarováváni dárky.

• Převlékání do masek, jež odháněly démony a běsy. Snad dávná předzvěst pozdějších postav svaté Barbory, sv.

Ambrože, sv. Lucie a mikulášského průvodu.

• Uctívání předků, kult zemřelých.

Na tomto zjednodušeném výčtu je snad patrné, že se jednalo o velice bohatý rezervoár rituálů a dalších praktik. Ovšem na tom, kolik z nich v nějaké transformované podobě přetrvalo do současnosti, neboli jestli zde existuje nějaká přímá kontinuita, se nemohou odborníci dodnes shodnout.

Křesťané se nejdříve snažili tyto „slunovratové“ zvyky vymýtit. To se nedařilo, a tak se snažili o to, aby některé předkřesťanské zvyky a symboly byly postupně vstřebávány do slavení křesťanských Vánoc. Tímto prolínáním vznikl zajímavý fenomén současné podoby slavení Vánoc v našich zemích. V dobovém duchovním kontextu nemuselo toto vzájemné splývání stát v protikladu.

Naše výstava nechce dávat žádné konečné odpovědi, ale snaží se alespoň poukázat na některé analogie. Chceme předvést co nejvíce zvyků a zvykoslovných artefaktů, které snad můžeme nějakým způsobem odvodit z dávných časů. V centru pozornosti by přitom měly stát v současnosti nejrozšířenější zvyky adventu a Vánoc – sv. Barbora, sv. Mikuláš, sv. Ambrož a sv. Lucie, vánoční stromek s ozdobami a adventní věnec. Adventní věnec je relativně moderní zvykoslovný předmět. Vznikl v roce 1839 jako jakýsi adventní kalendář a stejně jako vánoční strom (Tannenbaum) vznikl v německém prostředí. S jistou nadsázkou můžeme říci, že v sobě spojuje prastarou metaforiku zeleně, symboliku ohně a kruhu, ale i křesťanský kříž, vavřínový věnec pro Ježíše, i ten adventní kalendář.

Chybět samozřejmě nebudou betlémy, ovšem bez násilného hledání pohanských předobrazů, prosíme, nevkládejte do nich nic pohanského. Na druhou stranu nevadí betlémy bez křesťanských atributů.

Jako již tradičně se budeme snažit poukázat na úžasnou rozmanitost tvorby betlémů, které svezeme z celých Čech a ze Slovenska. Ozdobené vánoční stromky a další zvykoslovné předměty budou pojítkem s dobou předkřesťanskou. Tentokrát bude mít na výstavě hodně prostoru slunce v nejrůznějších podobách.

Prezentována budou i různá stará řemesla, jimž se věnovali již staří Keltové, Germáni a Slované – tkaní látek na primitivních „stavech“, kovářství, tvorba keramiky, košíkářství, výroba švartnových náramků a dalších ozdob z tohoto málo známého materiálu, zhotovování předmětů z kostí a rohoviny. Na výstavě opět proběhne setkání řezbářů a setkání krajkářek.

Pár obrázků z výstavy

Výstavní prostory zatím zejí prázdnotou. V rohu výstavního prostoru pod Betlémskou kaplí již dostává zřetelnou, i když poněkud záhadnou podobu, heliodrom. Krásný nový kolorovaný betlém vyřezal pro tuto výstavu Vladimír Morávek z Bratislavy. Do aut jsme naložili obsah stodoly a chystáme se najet na dálnici. Trámy jsou zas po roce v Betlémské kapli. Police na betlémy se již rýsují. Jiří Kubec vymýšlí čím dalším návštěvníky překvapí. Sedmkrát měříme a jednou řežeme. Zde Jiří vytváří jeskyni. Tudy budete na výstavě kráčet za starýmu Kelty a Slovany. Vítr čeká na své místo. Božidar je již na svém místě. Takto zatím vypadá mezideponie exponátů. Ještě nás čeká hodně práce. Letošní výstavu betlémů začínáme u obrazů Zdeňka Buriana. Jiří Lain – Pražský betlém s Libuší. Jizbu mále letos pojednanou šmolkopvě. A zde pomalu vrcholí prohlídka výstavy. Vladimír Doubal dnes okouzloval návštěvníky svým uměním. Vladimír Doubal – Pastýřský betlém. Ve dnech 18. a 19. 12 bude na výstavě mnoho zajímavého k vidění. Zpěv koled, pletení z orobince, tvorba hraček, prastaré tkaní a pod. Přijede také řezbář Roman Galek. V sobotu bude z orobince plést a Iveta Dandová. Nenechte si to ujít. Roman Galek – Betlém podle Vergilia. Roman Galek – Betlém, lipové dřevo.